Číňané zahájili útok na zahraniční podniky
Jen pro srovnání, v uplynulých dvou letech ohlásily čínské podniky celkem čtyřicet akvizic zahraničních firem. Celková hodnota transakcí však dosáhla "pouze" dvou až tří miliard dolarů.
Superaktivní jsou čínské společnosti především v oblasti zajišťování zdrojů surovin. To dokazuje i boj o americký ropný koncern Unocal.
Číňané se zatím soustřeďovali na důlní aktivity především v geograficky blízkých oblastech, jako je Austrálie nebo Jižní Amerika. Tady například loni čínský ocelářský gigant Baosteel podepsal dlouholetý kontrakt s jednou z největších důlních společností světa, CVRD. Na rozvojových trzích mají oproti západním konkurentům výhodu. Nejsou totiž omezováni tvrdými finančními limity, kterými akcionáři svazují západní firmy.
Postupem času se však Číňané pouštějí stále dál. Láká je například Kanada. Ta se nechala slyšet, že proti čínským investicím nic nemá. Když se ale nedávno čínský Minmetals pokoušel za sedm miliard dolarů koupit kanadský koncern Noranda, byl neúspěšný. Noranda je přitom jedním z největších producentů zinku, niklu a mědi.
Čína nepotřebuje jen suroviny. Chce i zdroje know-how, západní zkušenosti s managementem a především značky, díky kterým by výrobky vyrobené v Číně mohly lépe pronikat na západní trhy. Domácí firmy také stále častěji narážejí na tvrdou konkurenci velkých západních výrobců v samotné Číně a expanze do zahraničí se stává možností, jak podpořit růst. Třeba v pozadí největší letošní čínské akvizice, prodeje divize osobních počítačů IBM čínské firmě Lenovo, bylo kromě jiného i to, že Lenovu ukrajují z podílu na domácím trhu Dell a Hewlett Packard. "Pokud bychom se soustředili jen na Čínu, nemohli bychom akcionářům zaručit zisky," konstatuje finanční šéfka Lenova Mary Ma.
Podobným případem je i pokus o převzetí amerického výrobce domácích spotřebičů Maytag čínským Haier. Ten však svůj boj v úterý vzdal, protože americká jednička na trhu, Whirlpool, přišla s vyšší nabídkou. O zkušenosti, značku a moderní technologie jde i čínské automobilce SAIC v případě zájmu o britský Rover.
Velké čínské podniky mají výhodu v tom, že jsou většinou alespoň zčásti vlastněny státem. Mají tím snadný přístup k levným půjčkám a mohou si dovolit v rámci státní strategie přeplácet. Podle agentury Bloomberg lokální nebo centrální vlády kontrolují 64 procent z více než třinácti set firem, které jsou kotovány na čínských burzách. Peking má navíc v úmyslu vytvořit skupinu státem kontrolovaných "globálních šampiónů." Vytipováno bude až 50 firem, které by mohly konkurovat na světových trzích.
To ovšem neznamená, že Čína je vždy úspěšná. Kromě prohraných soubojů o západní firmy ještě vedení koncernů naráží na nezkušenost a špatný odhad. Většinou sázejí na nákupy problémových firem, u nichž mohou výrazně snížit náklady přenesením části výroby do Číny. Časopis Economist uvádí příklad čínské TCI, která masivně investovala do spolupráce s francouzským koncernem Thomson a teď se nemůže dostat z potíží.
"Ale i když takové firmy utrpí kruté ztráty, budou tu tisíce jiných, které zatím čekají, protože ještě nejsou na expanzi připraveny," předpovídá Joe Zhang, analytik UBS v Hongkongu. A budou stále zkušenější, dodává.