Paroubkova čínská kachna
Předvoj české družby
Rozvoj hospodářských vztahů by mohl být dostatečným důvodem pro státní návštěvu. Do Číny koneckonců jezdí s touto agendou nejvyšší představitelé řady seriózních zemí. Ti ovšem obvykle při té příležitosti podepisují miliardové kontrakty. Premiér Paroubek v Číně podepsal podle dostupných zpráv pouze certifikát na pekingskou kachnu, kterou předtím spořádal oděn v císařském rouchu v luxusní restauraci Čchüan-ťü-te. Díky přičinlivosti novinářů z jeho doprovodu známe dokonce pořadové číslo nešťastné kachny. Informace o dalších výsledcích vrcholné návštěvy zůstávají bohužel o poznání vágnější.Paroubek v Číně působil podle vlastních slov jako "předvoj" pro naše podnikatele a obchodníky. Takových předvojů v podobě nejvyšších státních představitelů jsme za posledních patnáct let od roku 1990 vyslali do Číny v rychlém sledu již pět (Marián Čalfa, Miloš Zeman, Jiří Paroubek - a Václav Klaus dokonce dvakrát).
Jediným hmatatelným výsledkem je přitom neustále se zhoršující bilance vzájemného obchodu, jehož schodek roste úměrně intenzitě našeho jednostranného diplomatického snažení. Naše politické předvoje, zdá se, razí cestu špatným směrem.
Čína není RVHP
Řada českých státníků si zjevně představuje čínskou ekonomiku jako jakousi zastydlou (byť překvapivě úspěšnou) obdobu plánovitého hospodářství v někdejším socialistickém táboře, kde se o všem rozhoduje centrálně na nejvyšší úrovni. Zejména bývalí kapitáni naší reálně socialistické podnikové sféry mají sklon extrapolovat svou vlastní zkušenost a předpokládat, že stačí trochu družby s politbyrem v Pekingu a obchody se budou točit samy jako po másle.Velmi názorným - a odstrašujícím - příkladem takového přístupu byl projekt společného podniku Desta Hunan, tlačený bývalým ministrem Miroslavem Grégrem. Čínskou Destu nakonec nezachránil před krachem ani Grégrův divoký gambit s marným pokusem o udělení Řádu bílého lva čínskému velvyslanci.
Tato historka by snad mohla být dostatečným varováním, že politické kontakty na nejvyšší úrovni nejsou pro řešení konkrétních ekonomických projektů příliš relevantní. Premiér Paroubek však zřejmě sdílí s Grégrem vzhledem k podobným formativním zkušenostem z ředitelování socialistického podniku také iluzi o Číně jako jednom velkém RVHP.
Bylo by konečně na čase si uvědomit, že čínská ekonomika se po čtvrtstoletí tržních reforem výrazně decentralizovala. Decentralizovaly se i její politické vazby, které dnes fungují převážně na místní úrovni. Nejvyšší čínské vedení uplatňuje svůj vliv jen u skutečně miliardových zakázek, o jakých si Česká republika může zatím v Číně nechat jenom zdát.
Improvizace v Pekingu
Paroubkova návštěva se nesla v duchu starého, "družebního" přístupu k obchodním a hospodářským vztahům. Podle všeho měla navíc dosti improvizovaný charakter.Ekonomické projekty, o nichž prý Paroubek jednal s čínským prezidentem a premiérem (výrobní linka Škodovky v Šanghaji a finanční služby skupiny PPF), jsou nejen pod rozlišovacím prahem čínského politbyra, ale hlavně běží už dávno samy bez zjevné potřeby další politické intervence. Návrh na zapojení českých firem do stavebních prací pro olympijské hry v Pekingu v roce 2008, které jsou - jak se vzápětí dozvídáme - již natolik rozběhnuté, že se musí uměle brzdit, je prostě bizarní. Těžko se ubránit dojmu, že výběr témat k vrcholným jednáním byl, řekněme, namátkový.
Doufejme, že alespoň podnikatelé v Paroubkově doprovodu absolvovali nějaká užitečná, cílená jednání - a že se tato jednání netýkala jen vojenských radiolokátorů Věra. Jinak by z celé vrcholné návštěvy zbyla asi právě jen ta snězená kachna č. 115 096 767.