Návštěva prezidenta USA George Bushe v Číně

Americká delegace letěla do země, která zcela odporuje současnému americkému postoji. Čína by si podle nynějších měřítek Spojených států dokonce zasloužila být na seznamu zemí, u nichž nelze vyloučit vojenský zásah. Vždyť se tu popravuje jen za pouhou kritiku režimu, zakazuje svobodný tisk, potlačuje náboženství, země otevřeně obchoduje i se státy s nálepkou osy zla...

Stačí se přitom podívat na důvody, které „kvalifikovaly“ jiné státy na seznam zemí potenciálně ohrožených úderem USA. Je zde Severní Korea se svým jaderným vyhrožováním, Írán se svým obohaceným uranem, Chávezova Venezuela, Castrova Kuba a v neposlední řadě Sýrie, sponzor terorismu. Na seznam navíc možná přibyla i Barma. Tamní vojenská junta přestěhovala hlavní město do hlubokých džunglí obklopených horami. Původní metropole Rangún prý ležela u moře a mohla se tak stát snadným terčem amerického útoku.

Je špatné, že USA jsou dnes ve velké části světa nenáviděnou zemí, a ještě horší, že se ohrožené státy snaží v tomto odporu semknout. Může to totiž kromě jiného vést právě k upevňování diktatur neustálým zastrašováním útokem té imperialistické Ameriky. Na druhou stranu je ale dobře, že ohavná barmská junta má zřejmě nahnáno a utíká kamsi do hor. Možná svou politiku masakrů a mučení alespoň zmírní. Čína má oproti tomu zajištěnou jakousi imunitu. Pokud se Bushova „kavalérie“ přiblíží k branám říše středu, odhodlaný bojovník za demokracii a svobodu předělává meče na pluhy. Jeho styl založený na boji proti tyranii je v tu chvíli velkým pokrytectvím. Před mocně se rozvíjející Čínou má v současnosti každý respekt včetně Bushovy Ameriky, tedy země tvrdě a nekompromisně potírající terorismus, země, která je rozhodnuta vyvážet svou demokracii do všech koutů světa.

Čínská harmonie Čínský prezident Chu Ťin-tchao naproti tomu představil svůj zcela odlišný projekt. Hovoří o harmonickém světě, kde by v dokonalém soužití vedle sebe měly koexistovat země s rozdílným pohledem na svět, tedy vyspělé demokracie pospolu s autoritativními či dokonce diktátorskými režimy.

Chu tuto svou představu nedávno přednesl na půdě OSN. Podle něj by země „s odlišným politickým pozadím“ měly být respektovány a mělo by se jim naslouchat. Chu mluvil o pestrosti a mnohobarevnosti každého národa.

Jeho slova ale zadrhávají, nebo jsou snahou ospravedlnit čínskou politiku. Chu totiž ve své vlastní zemi možná nechává rozkvétat ekonomickou svobodu, ale jiné (politické či náboženské) nekompromisně plení. Navíc neustále vyhrožuje vojenským úderem proti Tchaj-wanu, pokud tento ostrov vyhlásí nezávislost. (Peking označuje Tchaj-wan za svou rebelskou provincii.) Nicméně časopis The Economist nedávno naznačil, že Chuův harmonický tolerantní svět byl možná vystavěn v reakci na Bushův hegemonní demokratický svět. Srážka těchto dvou obrů s opačným pohledem na světové uspořádání byla patrná při právě skončené návštěvě Bushe v Číně. „My svobodu rozvíjíme, ale demokracie je u nás možná jen s čínskými rysy,“ řekl Chu Ťin-tchao Bushovi do očí. V otázce Tchaj-wanu, který se USA zavázaly v případě napadení bránit, Chu svého hosta „ujistil“, že si Čína do svých záležitostí nenechá mluvit.

Americké přední deníky navíc upozornily na další epizodu, která ukazuje na neohroženost Číny, která se stále více považuje za velmoc. Na výše uvedeném setkání OSN, kde Chu hovořil o harmonickém světě, měl Bush čínskému vůdci předat seznam několika čínských politických vězňů s požadavkem na jejich propuštění. Jak napsal The Washington Post, Bushovi poradci věřili, že Peking některé z nich propustí ještě před oficiální návštěvou amerického prezidenta v Číně. Na svobodu se ale zatím nedostal ani jeden z nich. Čínská státní policie navíc neváhala a nejhlasitější kritiky čínského režimu před příjezdem Bushe pozavírala.

„I vojenské řešení je na stole,“ zaznívá často z Bílého domu, když se zmiňují režimy v Íránu či Sýrii. V souvislosti s Čínou ale američtí jestřábi použití síly ze stolu rychle smetají. Zastánci tvrdého kursu Bushovy administrativy si prý uvědomují, že Čína je příliš velkým soustem.

Rumsfeldův pragmatismus List The New York Times ve svém nedávném článku napsal, že i šéf Pentagonu Donald Rumsfeld, považovaný za jestřába jestřábů, přijal fakt, že Čína získává ve světě značný vliv. Z tohoto důvodu je lepší zvolit pragmatický postoj a nepouštět se do žádných konfrontací, píše The New York Times.

Podobně americko-čínské vztahy vidí i čínští komentátoři, kteří při návštěvě prezidenta USA psali, že Bush již v Číně nevidí protivníka. Tato slova se dají vyložit i obráceně - Čína dokázala Bushe zkrotit. Kdo ale v případě výbojných choutek zkrotí Čínu?