Čínská média znovu na řetěze

30. 10. 2005
V Číně v poslední době vše nasvědčovalo tomu, že v podnikání v mediální branži se konečně pohnuly ledy. Začalo se zdát, že i těm nejortodoxnějším zastáncům tvrdé politické linie konečně došlo, že je potřeba transformovat státní sdělovací prostředky. Přeměnit je z požírače rozpočtu na finančně soběstačné moderní mediální společnosti. Že je třeba v první řadě zarazit produkci smrtelně nudných oficiálních zábavně-propagandistických programů a následně umožnit zapojení mezinárodních producentských center a zadavatelů reklamy.

Ještě počátkem letošního roku to vypadalo, že proklamovaná samostatnost čínských médií (údajně do dvou let) je jen dalším logickým krokem v globálním růstu čínské ekonomiky. Nyní ale vše vypadá trochu jinak a příčiny je nutno hledat v onom tolik potřebném ekonomickém růstu, který je možný jen v případě zachování politické stability. Je třeba poskytovat rok co rok několik milionů pracovních míst lidem, které miliardová čínská populace vrhá na trh práce. Čínský roční růst HDP 8 – 9 % je tedy životní nutností, stejně tak jako i udržení rostoucího trendu přímých zahraničních investic.

Evropská unie, USA a Japonsko – největší zahraničně-obchodní partneři Číny – tak svým způsobem drží rozvíjející se čínskou ekonomiku v pasti, aniž si to uvědomují.

Případné embargo na dovoz čínského zboží by s velkou pravděpodobností uvrhlo Čínu do hospodářské krize, která by určitě nezůstala bez následků na současné politické uspořádání v Čínské lidové republice. Zemi by nezachránily ani její obrovské devizové rezervy, investované do amerických cenných papírů (díky nimž jsou v USA tak levné hypoteční úvěry a bankovní půjčky!).

Čína tedy musí za každou cenu zachovat image navenek harmonické a prosperující země, a to alespoň do roku 2008 (Olympijské hry v Pekingu) nebo 2010 (Světová výstava v Šanghaji). K tomu pochopitelně nepřispívaly v poslední době se množící novinové reportáže o venkovské chudobě, policejní brutalitě a všudypřítomné korupci. Zavedení oficiální cenzury by ale také nebylo v zájmu pekingských oficiálních míst. To by totiž zcela jistě vyvolalo vlnu mezinárodní kritiky, a dost možná že i nějaké odvetné ekonomické sankce. A tak na to jde čínská vláda velmi šikovně: exemplárně jsou ztrestáni vybraní žurnalisté, či vydavatelé a ti ostatní si pak raději dají pozor. Ching Cheong, žurnalista pracující na rozhovoru s opozičním bývalým premiérem pro singapurský list Strait Times byl obviněn ze špionáže pro Taiwan a uvězněn. Reportér Zhao Yan, pracující pro New York Times, byl zatčen za reportáž o korupci se sexuálním podtextem v nejvyšších patrech čínské politiky, sahající až k bývalému prezidentovi Jiang Zeminovi.

Další novinář Shi Tao byl odsouzen na 10 let letos v dubnu za vyzrazení státního tajemství, když jako důkazný materiál byla použita série jeho reportáží o oficiálními místy zamlčovaných protestních demonstracích na čínském venkově. Žurnalista spolupracoval s disidentskými časopisy Epoch Times a Boxun. Čínskou policii přivedla na stopu neposlušnému novináři čínská kancelář mezinárodní firmy, provozující známý internetový vyhledávač Yahoo!. Tato americká společnost (podobně jako v jiných případech Google a Microsoft) vysvětluje vše nutností dodržovat místní jurisdikci. Zákon, trestající vyzrazení státního tajemství, se totiž vztahuje i na takzvané YIDI BAODAO, tedy reportáže, psané novináři, cestujícími do odlehlých čínských provincií, aby informovali o zkorumpovaných okresních úřednících a rostoucí vlně sociálních nepokojů. Je třeba dodat, že výše zmínění novináři mohou mluvit ještě o štěstí. Čínské zákonodárství totiž umožňuje soudit podle paragrafu o ochraně státního tajemství i k trestu smrti.

Uživatelé internetu také neuniknou všudypřítomné státní kontrole. Provozovatelé internetových deníčků, tzv. bloggeři, mají povinnost projít oficiální registrací. Americký Microsoft ve své čínské softwarové mutaci vyhledávače MSN neumožňuje zadávat slova jako například „demokracie“ apod.

Posledními oběťmi čínské „sametové cenzury“ se stávají zahraniční vydavatelé a provozovatelé vysílání. Podle mediální směrnice čínského ministerstva z dubna 2005 o „národní kulturní nezávadnosti“ jsou zahraniční programy podrobeny důkladnějšímu zkoumání. To se týká zejména pořadů nebo tiskovin určených mladým Číňanům. Asi nejhorší byl dopad pro majitele mnoha zpravodajských televizních kanálů, australského mediálního magnáta Ruperta Murdocha, kterému se dosud na čínském mediálním trhu dařilo neuvěřitelné. Od roku 1993 provozoval asijskou satelitní síť Star TV. Společně se svým čínským partnerem, bývalým důstojníkem Čínské lidové armády, pak brzy rozjeli zpravodajskou čínskou televizi Phoenix TV. Mudroch se dokonce oženil s čínskou manželkou (Wendi Deng) a zakoupil honosnou konfuciánskou rezidenci poblíž pekingského zakázaného města. V roce 2003 tento podnikavý Australan dokonce přednášel na Ústřední stranické škole, kde byl představen jako důvěrný přítel čínského televizního průmyslu. V letošním roce se však karta obrátila. Číňané už mají know-how a podivného cizince již nepotřebují. Firma Ruperta Murdocha je v současné době vyšetřována pro obvinění z ilegální distribuce dekodérů pro příjem satelitních programů. Čínský regulační úřad pro sdělovací prostředky (SARFT) v červnu zakázal vysílání zahraničních dětských filmů v hlavním vysílacím čase, v červenci byl vydán zákaz pro regionální TV stanice spolupracovat se zahraničními společnostmi a v srpnu bylo zahájeno přezkoumání zahraničních investic do čínských médií.

Prezident Hu Jintao se už nechal slyšet, že pro „glasnosť“, která podle jeho mínění způsobila rozpad Sovětského svazu nemá v Číně žádné místo. Na otázku, zda v Číně do médií investovat si může každý odpovědět sám. Jak říkají čínští manažeři: „V Číně je možné vše, ale nic není snadné!“

Martin Kříž, Jana Oudesová (martin.kriz@cinsky.cz;jana.oudesova@cinsky.cz)