Asijský vektor české politiky posiluje

Z vašeho dotazu mám dojem, že byste byl nejradši, kdyby do Prahy čínský premiér nepřijel. Od Respektu mne to nepřekvapuje. Máte-li pocit, že návštěvu České republiky můj čínský partner jaksi „ sfoukne“, když už jede do Evropy, pak to prozrazuje zásadní neznalost Čínské lidové republiky. ČLR nedělá nic náhodně. Stejně jako my. Má pečlivě formovanou a cílevědomou zahraniční politiku odpovídající její roli globálního hráče světové politiky. A do tohoto rámce opatří systematické rozvíjení vztahů s Evropou, Evropskou unií a jejími členskými zeměmi. A Česká republika (jak jste snad informován) je od května loňského roku členskou zemí EU. Často jsem říkal – a vy to asi kupodivu nevíte –, že členství v EU násobí naše možnosti na úseku zahraniční politiky. V pětadvaceti se zahraničněpolitické cíle dosahují snadněji než na národní úrovni. Členství v EU zvyšuje náš význam pro ČLR a je jen logické, že toho obě strany chtějí využít.Podívejte se aspoň trochu do faktografie, jen té nedávné. A tam zjistíte, že nedávno byl prezident ČLR na státní návštěvě ve Velké Británii, už druhé za 6 let. Co byste říkal tomu, kdybychom Prahu na příjezd čínského hosta připravili tak jako Britové? Z té faktografie též uvidíte, že prezident ČLR současně navštívil další evropské země. Že počátkem podzimu proběhl v Pekingu další pravidelný summit EU a ČLR. A že teď můj čínský protějšek navštíví ty země, včetně České republiky, které jste jmenoval. To, myslím, odpovídá na vaše označení návštěvy mého čínského protějšku v Praze jako „ sfouknutí“ či „shody okolností“ víc než přesvědčivě.

Číňanům slibujete, že Česko by se mohlo stát jejich základnou pro byznys v Evropě. Co jim konkrétně nabídnete?

Věc je daleko od slibu, ale takový záměr tady je. Máme zájem o čínské investice, o vytváření společných podniků, ale i o čínské turisty. A současně o naši obchodně-ekonomickou i investiční expanzi do ČLR. To vyžaduje mimo jiné smluvní základny našich vztahů, přímé letecké spojení mezi Prahou a Pekingem a další praktické kroky. Obchodně-ekonomický segment našich vztahů bude těžištěm našich jednání s premiérem Wen Ťia-paem. Vztahy s ČLR přitom nechceme omezovat jen na obchod a ekonomiku. Čínská kultura je fenoménem sama o sobě a bylo by určitě užitečné poskytnout nejširší české veřejnosti možnost se s ní seznámit. Asi by to pomohlo překonávat u nás stále ještě existující předsudky vůči Číně, zbytky – chcete-li – studenoválečnického myšlení.

Zájem obou stran o prohloubení a rozšíření vzájemné spolupráce je oboustranný. Jak už jsem říkal, chceme dosáhnout vytvoření co nejlepších podmínek pro působení našich firem a podniků v ČLR, dynamizovat širokou škálu obchodních, ekonomických a dalších vazeb s tímto největším trhem světa.

Co je obsahem memoranda, které budete ve čtvrtek podepisovat?

Bude to jakási „cestovní mapa“, podle níž, obrazně řečeno, pojedeme v dalších letech. A to jak při rozvíjení politického dialogu, rozvíjení kontaktů na všech úrovních, v už zmiňované oblasti obchodu, ekonomiky a investic apod. Toto společné prohlášení bude pokračováním analogického dokumentu podepsaného při návštěvě tehdejšího premiéra Miloše Zemana v ČLR v r. 1999. Podtrhne též významnou úlohu, kterou obě země připisují OSN, posílení její role a potřeby její reformy. To zcela odpovídá Programovému prohlášení mojí vlády. Společné prohlášení rovněž osloví tematiku boje s mezinárodním terorismem. Z toho výčtu je zřejmé, že obsahově se tento dokument ústrojně začlení do naší zahraniční politiky jako členské země Evropské unie a viditelně potvrdí náš zájem na posilňování asijského vektoru naší zahraniční politiky. V tomto trendu chci pokračovat – jak víte, byl jsem letos v Japonsku, v příštím roce se chystám do Indie, hledám v této souvislosti též časové možnosti pro návštěvu Korejské republiky.

Bývá dobrým zvykem západních politiků, že při jednání s Číňany zmíní otázku lidských práv, konkrétně politické vězně v Číně (50 studentů z náměstí Nebeského klidu je stále za mřížemi), perzekvování náboženských menšin a otázku Tibetu. Zmíníte se o těchto věcech při jednání? Jestli ne, tak proč?

Zmínil jsem se o lidských právech při své červnové návštěvě, zmíním se o nich i teď. Jako základní rámec pro diskusi o tomto tématu s ČLR vidím mechanismy Evropské unie, kde tento dialog již probíhá. Současně jsem toho názoru, že k těmto věcem je třeba přistupovat citlivě a s rozvahou. Univerzální hodnoty lidských práv a svobod je třeba prosazovat při respektování zejména odlišných civilizací a kultur. Chce to čas a trpělivost. Navíc musím říci, že to nelze dělat selektivně. Stav např. elementárních lidských práv a svobod Srbů v Kosovu je žalostný. A to jsme v Evropě, vlastně kousek od nás. Myslíte si, že Evropa a svět věnují této otázce tolik pozornosti jako lidským právům v ČLR? Konečně – tematika lidských práv bude zakotvena i ve Společném prohlášení, o kterém už byla řeč. Stále se vám to zdá málo?